angelit - drak Aelion

Kdysi, v časech kdy nebe bylo blíž zemi než dnes, existovali strážci mezi světy - bytosti, které lidi nazývali anděly. Mezi nimi byl i drak jménem Aelion, tichý ochránce hlasů, které nebyly vysloveny.

Aelion nebyl jako ostatní draci. Nelétal vysoko ani neplival oheň. Jeho síla spočívala v naslouchání. Slyšel modlitby, myšlenky i nevyslovená přání, která lidé nosili hluboko v sobě.

Jeho tělo mělo jemnou modrou barvu, jako ranní obloha bez mraků. Když se pohnul, zanechával ze sebou klid - ticho, ve kterém bylo možné slyšet vlastní srdce.

Postupem času se však svět změnil. Lidé začali mluvit hlasitěji, ale naslouchat méně. Skutečné myšlenky se ztrácely v hluku slov.

Aelion věděl, že jeho dar mizí.

Rozhodl se tedy sestoupit na zem a ukrýt své schopnosti do kamene, který lidé mohou držet, kdykoliv budou potřebovat znovu slyšet sami sebe.

Když se dotkl země, jeho tělo zkřehlo a proměnilo se v jemně modrý kámen - klidný, tichý, hladký na dotek.

Tak vznikl angelit.

Říká se, že když držíš angelit, svět kolem na chvíli ztichne. Myšlenky se zpomalí a slova ztrácí svou tíhu. Je to kámen, který nepřináší odpovědi - ale prostor, ve kterém si je můžeš najít sám.

A někde vysoko nad námi, mezi nebem a tichem, prý Aelion stále naslouchá... jen už nemluví.

strana 8/105

🪬 otoč na další stránku 🪬