měsíční kámen - dračice Lunaria

Kdysi dávno, když noc byla stejně důležitá jako den, žila dračice jménem Lunaria - strážkyně cyklů, intuice a tichého světla.

Nebyla jasná jako slunce. Její světlo bylo jemné, proměnlivé - jako měsíc, který nikdy nevypadá stejně.

Její tělo bylo mléčně bílé, ale uvnitř se pohybovalo světlo, které se objevovalo a mizelo. Nebylo stálé - bylo živé.

Lunaria vedla lidi ve tmě. Ne tím, že by ukazovala vše, ale tím, že jim pomáhala důvěřovat tomu, co cítí.

Lidé však začali věřit jen tomu, co vidí. Ztratili spojení s intuicí.

Lunaria věděla, že její světlo musí zůstat.

Rozptýlila proto svou podstatu do kamene, který na první pohled působí klidně... ale uvnitř skrývá pohyb světla.

Tak vznikl měsíční kámen.

Říká se, že podporuje intuici, emoce a spojení s vnitřními cykly. Není o odpovědích - je o důvěře.

A když ho podržíš a světlo po něm přejede, objeví se jemný záblesk... jako tichý úsměv dračice, která tě vede ve tmě. 

strana 59/105

🪬 otoč na další stránku 🪬