Hrad Nečtiny - den propojení s přírodou

Sobota na hradu Nečtiny měla jinou energii než předchozí dny.

Byla klidnější, více ukotvená v přírodě, jako by se celý prostor nadechoval spolu se zemí pod nohama.

Tento jarmark nebyl jen o tvoření. Byl především o přírodě samotné. Stánky byly plné květin, stromků, masožravých rostlin i kaktusů, každý kousek nesl svou vlastní energii a připomínal, jak pestrý a živý svět je kolem nás.

A mezitím tím vším se objevovaly i minerály u vedlejšího stánku, jako tiché spojení země a času.

U mého stánku se tento příběh přirozeně doplňoval. Přívěsky se znameními zvěrokruhu, hrací kostky, orgonity, šperky i figurky vytvářely svůj vlastní prostor, ve kterém se prolínala lidská tvořivost s tím, co nám dala příroda.

Bylo cítit, že všechno do sebe zapadá. Nic nepřebývalo. Nic nechybělo. Příroda byla přítomná na každém kroku - ve vůni, ve světle, v barvách i v tichu mezi slovy.

Jen místo tentokrát nebylo úplně ideální. Stánek stál trochu stranou, a tak bylo lidí méně než na podzim, kdy prostor proudil jinak.

Prodej byl klidnější, pomalejší. Ale i to mělo svůj význam.

Protože když se odloží očekávání... zůstane to podstatné. A tím byla setkání. Silná, opravdová, hluboká. Nejen se zákazníky, kteří přicházeli s otevřeností, ale i s prodejci, se kterými se naše cesty protínají už delší dobu. Byla v tom blízkost, sdílení, radost z toho, že se znovu vidíme.

Některé dny nejsou o množství. Jsou o hloubce. A sobota v Nečtinách byla přesně taková. Klidná, propojená, naplněná přírodou a setkáními, která v člověku zůstávají ještě dlouho poté, co jarmark skončí.